Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když muže a ženu spojuje stejný záměr

11. 06. 2017 9:17:41
Když muž zní stejně jako jeho žena a když jejich láska nemizí a neumírá, protože je spojuje stejný životní záměr: nejen tu přežít, ale ještě si to naplno užít, protože tenhle život na Zemi máme rozhodně jen jeden.

V dávných a v dávných dobách sice možná dokázal přežít muž bez ženy a žena bez muže, ale kdykoli se spojili ke společnému žití i společné práci, šlo jim to mnohem lépe. Muž lovil a ochraňoval. Žena sbírala plody, rodila děti a starala se o ně a udržovala teplo rodinného jeskynního ohně...

Jejich společné úsilí mělo společný záměr: přežít a vychovat děti, aby přežil i jejich rod. Jejich pozornost byla upřena na stejnou věc – a proto, ač byli každý jiný, dokázali se dohodnout. Každý z nich měl jiné schopnosti a jiné dovednosti a každý vykonával jiné činnosti, ale tak to bylo právě proto, aby se ideálně doplňovali.

Takhle to šlo až do doby, než se z člověka neandrtálského vyvinul člověk inteligentní a ještě inteligentnější, a ten vynalezl kolo, parní pohon, pásovou výrobu a internet.

Muž a žena tímto vývojovým civilizačním procesem procházeli spolu, ale ve skutečnosti se postupně od sebe vzdalovali. Ano, na začátku je vždy spojila sexuální vášeň, která zůstávala silnější než cokoli jiného, a proto stále přicházeli na svět další a další potomci a lidský rod nevyhynul, ale vektory zájmu a pozornosti muže a ženy postupně začaly směřovat každý jinam.

Muž začal odcházet z domu, aby vydělal peníze a tak zajistil svou rodinu. Žena zůstávala doma a pečovala o děti. Nezřídka ale mužův příjem nestačil, a proto i žena odložila děti a šla vydělávat. Na pozadí toho všeho zůstával stále stejný prapůvodní záměr: přežít a uživit rodinu. Jenže když muž trávil tolik času v úplně jiném prostředí a jeho žena ještě jiném a jejich děti taky jinde, tak najednou začali ztrácet společnou řeč.

Scházeli se až k večeru, všichni unavení a vyčerpaní a všichni chtěli svůj klid nebo svoje jídlo nebo svůj program v televizi nebo svoji mámu a její konejšivé objetí... Nebyl čas a prostor znít stejně. Znít stejným harmonickým tónem, jako to mají všichni, kteří žijí spolu a pracují na společném záměru. Rezonovat a ladit, hrát sice každý na jiný nástroj, ale ve společné harmonii.

Samozřejmě tam hluboko hluboko na pozadí zůstával stále onen pradávný záměr přežít, ale najednou byl silnější záměr splnit plán, potěšit šéfa, stihnout termín, donést ze školy jedničku, mít stejnou džisku a rifle jako nosí spolužáci a přimět rodiče ke koupi posledního typu chytrého telefonu, aby člověk nezaostával za smečkou...

A pak tam večer seděli v jednom pokoji, v ústředním topení tiše šuměla horká voda a ohřívala bez lidské námahy celý dům, a každý z členů rodiny tiše ťukal do svého chytrého přístroje, a ač byli všichni spolu, byli si ve skutečnosti vlastně všichni velmi vzdálení.

Naštěstí to začalo některým docházet. Došlo jim, že jsou ve vzájemné disharmonii proto, že jejich záměry se příliš rozešly. Došlo jim, že vlastně každý dělá kroky, aby žil sám, a nikoli pospolu. A že je to možné a docela pohodlné a jednoduché takhle žít, protože na světě je internet, počítače a smartphony, ústřední topení, auta a letadla, supermarkety s mraženými mamuty a stánky rychlého obžerstvení, ale že život díky tomu není o moc veselejší a zábavnější, když chybí to, k čemu příroda člověka naprogramovala: aby svůj život co nejvíc sdílel se svou rodinou a se svou primární smečkou...

A tak někteří lidé začali opouštět města a výrobní pásy i tučné výplatní pásky nadnárodních korporací, protože zjistili, že jim to prostě nevyhovuje. Odstěhovali se více do přírody, začali si klidně péct vlastní chleba, pěstovat vlastní mrkev a salát a chovat slepice a králíky. Zrušili televizi, začali víc chodit do místní knihovny, smáli se často sami sobě a po večerech hráli s dětmi společenské hry. A pak je někteří postupně třeba i přestali posílat do školy, protože jim došlo, že většinu toho, co kdy potřebovali vědět, je stejně naučil sám život, a nikoliv zkostnatělý školský systém.

Daleko více se scházeli společně jako rodina, protože věděli, že tak se nejlépe sladí jejich energie, aby jejich společný orchestr zněl harmonicky.

Nejdřív takových lidí bylo málo a zbytek si ťukal na čelo. Ale postupem doby i ostatní podlehli kouzlu oné harmonie, když muž zní stejně jako jeho žena a když jejich láska nemizí a neumírá, protože je spojuje stejný životní záměr: nejen tu přežít, ale ještě si to naplno užít, protože tenhle život na Zemi máme rozhodně jen jeden.

Jejich děti byly šťastné a spokojené a díky tomu lidstvo objevilo ještě mnohem víc než jen kolo, atomovou elektrárnu a mateřskou školku. Objevilo tak totiž i skutečný klíč k harmonickému životu a lásce, který má být za vším, co děláme...

A to všechno jenom proto, že muže a ženu spojoval stejný záměr: Žít život naplno, žít ho v harmonii. Dávat druhým i sobě v harmonii. Milovat druhé i sebe zároveň. Pečovat. Vědět, že jsme součástí přírody – a že jsme jen energie – kterou je nutné naučit se dobře ladit... A že to máme každý ve svých rukách...

Autor: Dana-Sofie Šlancarová | neděle 11.6.2017 9:17 | karma článku: 0.00 | přečteno: 5x

Další články blogera

Dana-Sofie Šlancarová

Buďte negativní!

Pokud k něčemu cítíme negativní emoci, je to často o tom, že to opravdu máme změnit. Negativní emoce je vlastně taková naše kontrolka, která říká, že je něco v nepořádku a my se k tomu máme nějak postavit.

11.9.2017 v 9:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Dana-Sofie Šlancarová

Taky vám ve snu usekli hlavu?

Ačkoli se jí ten sen zdál před několika měsíci, když mi ho vyprávěla, ještě se třásla. A nebylo divu. Její sen nebyl příjemný ani trochu. Zdálo se jí totiž, že jí někdo chtěl useknout hlavu.

27.8.2017 v 8:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 5 | Diskuse

Dana-Sofie Šlancarová

Mají muži taky fáze?

Všimli jste si také toho tak častého faktu, že když vyrazíte na dovolenou, po pár dnech muži dostanou rýmu a kašlíček a ženy začnou menstruovat? O čem to asi svědčí?

13.8.2017 v 8:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 6 | Diskuse

Dana-Sofie Šlancarová

Housenka ve snu – fuj nebo skvělý? :-)

Možná taky patříte mezi lidi, kteří když náhodou začnou na veřejnosti vyprávět svůj sen z minulé noci, okolí si začne klepat na hlavu a zmiňovat jméno doktora Chocholouška. A co když se vám zdá o housenkách?

27.7.2017 v 8:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Pomáhat a chránit

Kromě politiků jsou častým terčem lidové slovesné tvořivosti také policisté, a proto je v naší soutěži o hledání přiléhavého synonyma nemůžeme opominout.

23.9.2017 v 19:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 84 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 10.44 | Přečteno: 156 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 16.23 | Přečteno: 350 | Diskuse

Martin Mařák

Listy z Umwurfu

Umwurf si musíš najít sám, neboť k němu nevede žádná značená cesta, je prostě schovaný někde v hlubinách, či výšinách hor, uprostřed lesů, kde tě nebudou otravovat zástupy turistů a podobně.

23.9.2017 v 16:00 | Karma článku: 7.26 | Přečteno: 135 | Diskuse

Robert Brinda

Noční můra houbařů.

Kategorizuji houbaře: Takyhoubař - houbař - pan houbař - mykolog. Pan houbař by měl znát aspoň deset hub jedovatých a nejméně dvacet jedlých. Protože to splňuji, považuji se za pana houbaře. Občs mi ale zvědavost nedá a hledám:

23.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 477 | Diskuse
Počet článků 52 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 540

Jsem překladatelka, korektorka, fotografka, vydavatelka, spisovatelka, lektorka a koučka – a také matka a žena. Založila jsem projekt Cyklická žena®, který učí ženy o tom, co vždycky věděly: jak mohou využívat darů svého menstruačního cyklu ve svém životě i ve své práci – aby byly mnohem spokojenější, efektivnější, úspěšnější i šťastnější. Přeložila jsem a vydala knihu Mirandy Gray Cyklická žena a vydala už tři vlastní knihy: Balijský deník Cyklické ženy, 7 návyků efektivní Cyklické ženy a spolu s mým mužem Erikem Hutterem Návod na ženy. Více na www.dana-sofie.cz / www.cyklickazena.cz / www.navodnazeny.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.